pondělí 7. května 2018

Lara Adrian - Polibek šarlatu

POLIBEK ŠARLATU
Kiss of Crimson (2007)
Lara Adrian

série Půlnoční rasa
díl 2/6

rok vydání 2011
nakladatelství Brána

román, pro ženy, fantasy


Anontace: Raněný a krvácející Dante z posledních sil doklopýtá na veterinární kliniku. Půvabná Tess, která netuší, že tajemný cizinec v černém je ve skutečnosti upír, se mu snaží zachránit život. Stačí však jediný nerozvážný polibek a Tess je proti své vůli vtažena do světa plného krve, násilí a temné, spalující vášně…
Polibek šarlatu je druhý díl úspěšné milostné upírské ságy Půlnoční rasa od americké spisovatelky Lary Adrian. Podobně jako v úvodním díle série Polibek půlnoci se čtenář ocitá v nebezpečném světě upírů, o jehož existenci nemají běžní lidé ani tušení a kde zuří krvavá válka mezi bojovníky Rodu a Škůdci, jejich nepřáteli na život a na smrt. Opět se setkáváme s hrdiny z prvního dílu a sledujeme jejich spletité a napínavé osudy.

CO K TOMU ŘÍKÁM JÁ:
Docela mne mrzelo, že nepokračujeme příběhem Gabrielle a Lucana. Ale toto zklamání trvalo jen pár stránek. Poté, co jsme měla možnost blíže poznat Danta (Danteho?) změnu páru jsem uvítala.Zase bylo možné číst a sledovat jinou povahu upíra, ale i člověka v podobě veterinářky Tess.
Tess mi přišla mnohem víc sympatická než Gabrielle v prvním díle. Jo, bohužel musím srovávat.

Kniha neurazila ani nenadchla, nebylo to nic od čeho jsem se nemohla odtrhnout, s klidným svědomím jsem přestala číst v půlce stránky a šla spát. 

Co se mi líbilo, varianta šarlatu, drogy, po které se upíři měnili v krvelačné bestie... tahle myšlenka byla fajn, docela by mě ale zajímalo jak to působilo na lidi? Jako nějaká běžná droga? A jen upíři s tím měli takový problém?

Kniha po sobě zanechala hodně otázek, ale na jejich zodpovězení si budu muset chvíli počkat, dávám si od série pohov. Tak nějak tuším, že to není úplně ono a vím, že do dalších dílů bych se vyloženě musela nutit.

sobota 5. května 2018

Lara Adrian - Polibek půlnoci

POLIBEK PŮLNOCI
Kiss of Midnight (2007)
Lara Adrian

série Půlnoční rasa
díl 1/6 (údajně bylo vydáno více knih)

rok vydání 2010
nakladatelství Brána

romány, pro ženy, fantasy





Anontace: Polibek půlnoci je první díl upírské milostné ságy americké spisovatelky Lary Adrian. Autorka ve svém poutavém románu stvořila temný svět, v němž se mistrně mísí napětí se scénami plnými spalující vášně. Kniha, která byla přeložena do několika jazyků, si získala příznivce po celém světě.
Tajemný přitažlivý cizinec pozoruje hlavní hrdinku, mladou fotografku Gabrielle, v přeplněném tanečním klubu. Dívka se později stane svědkyní brutální vraždy a děj nabírá nečekané obrátky. Gabrielle je uvržena do světa, o němž doposud neměla tušení - do světa plného stínů, kde žijí upíři, jejichž existenci si běžní lidé vůbec neuvědomují, a kde hrozí vypuknutí krvavé války. Lucan Thorne je upír, jehož posláním je už po staletí chránit nic netušící lidstvo před hrozbou zvrhlých upířích soukmenovců, kteří propadli zhoubné závislosti na krvi. Když potká půvabnou Gabrielle, jeho život se rázem změní. Ve chvíli, kdy si Gabrielle vyberou za terč jeho nepřátelé, pouští se sám do boje o její záchranu
CO K TOMU ŘÍKÁM JÁ:
Je hodně těžké psát hodnocení knihy, kterou jsem dočetla téměř před měsícem, ale neměla jsem úplně prostor se věnovat blogu a sepsat o ní článek.
Kniha mi byla doporučena poté, co jsem pro známou sháněla literaturu podobnou 50 odstínům šedi.
Kamarádka mi řekla, pokud mám ráda upíří tématiku (a to já sakra ráda mám) a nevadí mi knihy 18+ bude se mi to líbit.
A tak jsem se nechala nalákat. Trošku jsem očekávala něco jako Stímívání s přídavkem erotiky.
Tohle bylo trošku tvrdší, občas jsem se musela hodně červenat. Milostné scény byly protkané docela zajímavým příběhem.

Jako takhle, kniha mne nenadchla,ale ani neurazila. Na databázi knih odemně získala slušné tři hvězdičky.
S nadšením jsem se vrhlana pokračování, trošku jsem doufala, že budeme dále sledovat příběh Gabrielly a Lucana,ale místo toho sledujeme dalšího bojovníka Rodu - Danteho.

sobota 17. března 2018

Alena Mornštajnová - Hana



HANA
Alena Mornštajnová

rok vydání 2017
nakladatelství Host

román, pro ženy, literatura česká












ANONTACE:
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…


CO K TOMU ŘÍKÁM JÁ:
Nevím v čem spočívá má obliba ke knihám, které mají tuto tématiku. Možná je to proto, že je třeba si připomínat, co se dělo. Možná je to i ze strachu, že by se to jednou mohlo vrátit?
Na Hanu jsem narazila na Databázi knih a i na mnohých stránkách na Facebooku. Přijde mi, že celá čtenářská komunita nečetla nic jiného než Hanu.
No a já jsem ovce a jdu s davem.
Proto když se mi kniha dostala do ruky, neodložila jsem ji na potom, ale přečetla ji hned.
A tak nějak nevím, co k tomu mám říct. Velice se mi líbilo rozdělení do tří skupin, které vyprávějí příběhy tří lidí, vysvětlují a rozplétají.
Nejprve si čteme vyprávění Miry, poté vyprávění její babičky a nakonec vyprávění samotné Hany.
V knize se dočteme, jak naším životem dokáže zamávat špatné rozhodnutí a jak naši osobnost může ovlivnit hrůza v podobě koncentračního tábora. Jak se z veselé a poměrně marnivé dívky, stane jen lidská schránka bez života.
Mrazilo mne, plakala jsem. A opravdu doporučuji. Kniha je velice čtivá, vtáhne vás do děje. Chvílemi vám přijde, že sedíte vedle vypravěčky a vše to prožíváte s ní.

neděle 4. března 2018

Markéta Lukášková – Losos v kaluži

LOSOS V KALUŽI
Markéta Lukášková

rok vydání 2017
nakladatelství motto

literatura česká, dívční romány











ANONTACE:
Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!

CO K TOMU ŘÍKÁM JÁ:
Přiznávám, že po hodně dlouhé době jsem si koupila knížku. Sama. Knihy jinak dostávám, nebo je čtu v PDF verzi.
Ale Lososa jsem musela mít, a protože jsem věděla, že od rodiny jej čekat nemůžu, kupovala jsem sama. Možná to byl trošku risk, kupovat knihu od začínající autorky, ale sama jsem moc spokojená.
Markétku sleduji již nějaký ten pátek na facebooku a několik měsíců zpět jsem jí dala follow na instagramu. A baví mě.
Opravdu bych s Markétou či potažmo s Bárou chtěla kamarádi. Obě jsou cynické, na všechno mají vhodnou a trefnou odpověď a prostě mě baví.
Myslím, že Markéta do Báry vložila hodně ze sebe. A byly to právě části Báry, které mne bavily číst.
Netvrdím, že části babičky Milady byly špatné, to určitě ne. Dohromady vytvářely harmonický celek.
Co mne opravdu mrzí – že kniha utekla tak rychle.
Jak už jsem psala na databázi knih, přjde mi zbytečné mít u ní záložku, ačkoli je to bezesporu užitečná věc.
Kniha mě chytla za srdce, trošku mne i uklidnila, když dala pohled na svět poté, co ten náš opustíme. A ta myšlenka se mi moc líbí, už vím, že dědové jsou někde spolu a je jim tam krásně.
Už jen za tohle dávám knize pět bodů z pěti.
Fakt mě to bavilo, smála jsem se, ale dokonce byly chvíle, kdy jsem měla na krajíčku.
Těším se na další knihu a hlavně na film!

sobota 3. března 2018

Barbara Erskinová – Žila jsem před staletími

ŽILA JSEM PŘED STALETÍMI
Lady of Hay (1986)
Barbara Erskinová 

rok vydání 2008
nakladatelství Brána

literatura světová, romány, román pro ženy








ANONTACE:
Úspěšná novinářka Jo Cliffordová dostává za úkol psát sérii článků o metodě návratů do minulosti – probouzení vzpomínek na minulá zrození pomocí hypnotického transu. Když přichází jako skeptik do ordinace zkušeného psychiatra, který tyto návraty provádí, netuší, že tím uvede do pohybu lavinu vzpomínek na svou dřívější existenci – lady Matyldy z Hay, středověké šlechtičny, která prožila svůj život ve Walesu za vlády krále Jana. Čtenář s bezdechým napětím sleduje rozvíjení a proplétání osudů lady Matyldy z Hay a moderní novinářky – reálný svět a minulost.

CO K TOMU ŘÍKÁM JÁ:
Kniha byla na databázi hodně chválena, tak jsem si říkala, že to bude strašně fajn a zajímavé čtení.
Ani mi nevadilo, že to není vyloženě z dnešní doby, ale děj je z roku cca 1984, takže žádný mobil, žádný internet.
Moc se mi tu nechce rozepisovat, protože kniha mne nezaujala.
Ano, téma bylo zajímavé, polínaly se nám dva časově oddělené příběhy, velice mne bavil ten z minulosti, když se mluvilo o Matyldě. V tomto ohledu jsem měla jediný problém – vyznat se a hlavně orientovat v neskutečném množství jmen lidí, ale i třeba zámků. To mi na zážitku z knihy ubíralo.
Část ze současnosti, chvílemi jsem nevěděla jestli se mám smát, nebo proč je tam to či ono. Ale řekněte mi jedno, kolik ve svém okolí znáte lidí, kteří by vás dokázali zhypnotizovat? Já ani jednoho. A v tomto příběhu hypnozu ovládá kde kdo. To mi přišlo takové hodně absurdní.
V knize máme milostnou zápletku, ráda bych řekla, že klasický trojúhelník, ale ono těch zúčastněných bylo mnohem více.
Neebylo to špatné, nechci to tu úplně hejtit, ale za srdce mě to nechytlo.

Dávám takové lepší tři hvězdičky.



neděle 14. ledna 2018

Katie McGarry – Překroč svůj stín

PŘEKROČ SVŮJ STÍN
Pushing the Limits (2012)
Katie McGarry

série Překroč svůj stín
díl 1/2

rok vydání 2014
nakladatelství CooBoo

literatura světová, román, pro ženy



Anontace: Nikdo neví, co se stalo té noci, kdy se z Echo Emersonové, populární holky, stal outsider s podivnými jizvami na rukou, o kterých si špitá celá škola. Dokonce ani Echo nezná celou pravdu, co se té strašlivé noci odehrálo. Ale byla by moc ráda, kdyby se vše vrátilo k normálu. Ovšem když se v jejím životě zjeví Noah Hutchins, hezoun v černé kožené bundě, co holky vlastně jen využívá, její svět se obrátí vzhůru nohama takovým způsobem, že si to ani v nejdivočejších snech nedovedla představit. Noah jí totiž rozumí. A pomůže jí najít odpovědi. Přitom by neměli mít vůbec nic společného. A se všemi těmi tajemstvími, která v sobě oba nesou, je v zásadě nemožné, aby byli spolu. Přesto nedovedou potlačit vzájemnou přitažlivost. A Echo se ptá sama sebe, jak daleko může zajít, aby překročila vlastní stín, a co všechno je ochotná riskovat pro kluka, který ji může znovu naučit, jaké to je, když člověk miluje.

CO K TOMU ŘÍKÁM JÁ:

První dojem z knížky – Echo? Kdo dá dítěti jméno Echo?  Nejdříve mne napadlo, jestli nemám nějakou špatnou verzi knížky. Už jen to, že jsem tam měla místy vynechaná písmenka a musela jsem si je domýšlet.
Tuto knihu jsem měla v seznamu „chci si přečíst“ strašně dlouho. Ale pořád se na ni nějak nedostávalo. Až koncem roku jsem si řekla, že takhle by to nešlo, pořád bych četla nové knih, které do seznamu přidávám a staré tam stále leží. Proto to budu střídat. A proto jsem sáhla pro tuto knihu.
Už z anontace jsem byla nadšená. Miluju knihy, kde se snažíme zjistit, co se stalo v minulosti, proč se dotyčná osoba chová tak jak se chová.
Příběh pěkný, čekala jsem trošku jiný konec v dějové lince Echo, ale nakonec, proč ne.
Noaha jsem si zamilovala. Hodně jsem váhala nad paní Collinsovou, jestli je opravdu na straně našich hrdinů, nebo jen dělá svou práci? Svým řidičským umem mi byla velice blízká, proto i sympatická 🙂
Docela mne pobavilo, že Echo má příjmení Emersonová, kdysi jsem četla knihy, kde byl profesor Emerson, tak jsem si říkala, jéé, on má dceru? No nic.

A jak tak zjišťuji, miluji chlapecké postavy, kde on je takový ten grázlík. Noah mě fakt bral 🙂

sobota 30. prosince 2017

Anthony Doerr – Jsou světla, která nevidíme

JSOU SVĚTLA, KTERÁ NEVIDÍME
All the Lights We Cannot See (2014)
Anthony Doerr
rok vydání 2014
nakladatelství Moba

literatura světová, romány, válečné









Anontace:  Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství?
V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo.
Blíží se chvíle osudového setkání..


CO K TOMU ŘÍKÁM JÁ:
Na databáziknih jsem se tak úplně nerozepsala, protože se mi tam nechtělo knihu tak úplně hejtit.
Lákala mne z jediného důvodu – čte ji snad každý, musí být skvělá.
No nebyla. Alespoň ze začátku ne, ztrácela jsem se v postavách, ztrácela jsem se v letech. Zmatek se vytrácel jak jsem se prokousávala dějem a začala jsem doufat kdy a jak se Werner a Marie-Laure potkají. Nakonec se potkali, ale tajně jsem doufala, že jejich společný čas bude delší, a že by i příběh z takové doby mohl mít happy end.
Ke konci nastal zlom a já nemohla přečíst číst. Procházela jsem ulicemi společně s Marii-Laure, žila s ní v domě, prožívala strach, když byla několik dní schovaná na půdě.
Co velice chválím jsou krátké kapitoly.